Rozrod Kuba zahajuji osobním záznamem svého předka, kterému jsem dal na základě následujících úvah jméno Jakub - lidově Kuba - v hanáčtëně Köba, z něhož odvozuji naše příjmení Kuba. Z archivních záznamů o něm nemám doloženo nic, ani toto jméno, ani příjmení. To tenkrát ani nebylo stálé, jednalo se víc o přízvisko…, nebo vyplývalo z osobního jména otce. Navíc se psávalo tak jak to zapisovatel slyšel, jednou tak, po druhé jinak. Kubů, Kúba, Koba.
O jméně a příjmení nejstaršího Kubu mohu z následujících doložených údajů dochovaných v archivních dokladech o jeho potomcích jen spekulovat. V matrice narozených farního kostela v Konici je v obci Dzbel jako otec svých dětí, první Ludmily narozené 1. listopadu 1640 a dále v matrice zemřelých dne 7. července 1676 uváděn Pavel Koba, doživší se sedmdesáti let.
Jeho majetkové poměry a poddanské povinnosti jsou bohatě zdokumentovány od roku 1655 ve fondech panství jesenského velkostatku. Pavel je nejstarším doloženým předkem, od něhož se odvíjí pokračování našeho bohatě rozvětveného rodu Kuba až do dnešních dnů. Nejstarším zaznamenaným Kubou, poprve 5. února 1633, jeden rok po založení první konické matriky narozených je Jan Kuba - Kubů, zaznamenaný v Jesenci při narození jeho dvou dětí. V pokračování této části rodu se mi však tato větev ztrácí. Bylo to v době třicetileté války, lidé vymírali, ve vesnicích zůstávaly pusté grunty. Po prostudování všech matričních zápisů z této doby ze všech vesnic jesenského panství i celé konické farnosti se mi žádné další příjmení Kuba nepodařilo najít. Z toho vychází moje úvaha, že Jan v Jesenci i Pavel sedlák ze Dzbele byli bratři. Jejich příbuzenství podporuje kmotrovství a svědci na svatbě v matričních zápisech (doložím dodatečně, matriční data mám v pokaženém noutbuku). Jana v tomto rodokmenu mám za staršího, doloženě měl dřívější narození svých dětí. Protože jsem v celé farnosti nenašel jiného Kubu, předpokládám, že příjmení obou bratrů bylo odvozeno od jména jejich otce. Pokud ke svému jménu neměli žádné přízvisko, které by upřesnilo osobu, tak se při zapisování uvedlo jméno otce. Čí je Jan, čí je Pavel? Jakubův - Kubův. Tím může být vysvětleno jak jméno jejich otce, tak původ příjmení všech jeho potomků po mužské línii dodnes.
To, že jsem v zápisech z této doby žádná další příjmení Kuba, Kubová nenašel, může mít více důvodů. Na příklad, že se dožili otcovství a tím i svých prvních zápisů při narození svých dětí v matrice jen dva jeho synové, nebo že další byli zapsáni pod jiným příjmením. Do zavedení stálých příjmení patentem Josefa druhého zbývalo ještě více než sto let. Všechny tyto i mé další úvahy jsou jen pouhými spekulacemi. Mohlo to být tak a zřejmě to také tak i bylo, ale mohlo to být i úplně jinak. Máme-li věřit zápisu, že náš nejstarší doložený prapředek Pavel zemřel v sedmdesáti letech v roce 1676, mohl se jeho otec narodit nejpozději tak v roce 1586.
Po odpočtu čtyřiceti let (20+20) od narození Matěje, nestaršího syna předpokládaného Pavlova bratra Jana, vychází rok narození našeho prapraděda rodu Jakuba - Kubu nejpozději na rok 1593. Jeho narození, ani narození jeho obou synů se nepodaří nikdy doložit, matriky ani soupisy poddaných se ještě nevedly. Není to ostatně ani důležité. První matrika narození se v konické farnosti začala zapisovat až v roce 1632, tedy dlouho po jejich narození. Odkud Jakub - Kuba pochází, také není jisté. Může to být ze Dzbele. Pavel tam byl, jak je několika zápisy doloženo poddaným a docela majetným celoláníkem (sedlákem). Pravděpodobně zůstal na rodném gruntu. Mohlo to být i tak, že se narodil jako jedno z mnoha dětí v rodině mlynáře, sládka, kováře, pasáka, nebo byl zaměstnán na panství. Tito lidé nebývali nevolníky, byli svobodní. Vyplývalo to z charakteru jejich řemesla. Po vyučení chodili na vandr, často po celém markrabství, potom pracovali námezdně tam, kde si našli práci. To tak dlouho, pokud se jim nepodařilo přiženit se na mlýn, pivovar, kovárnu, nebo si je pronajmout. Všichni však nemohli zůstat u řemesla, jeden mlýn i kovárna obsloužili několik vesnic. Pavel jako mladší ze sourozenců tak mohl v pohnutých dobách třicetileté války dostat od vrchnosti jeden z několika pustých gruntů ve Dzbeli a začít na něm hospodařit. Není to tak nepravděpodobné, jak to na první pohled vypadá. Jan Kuba doložený dvěma zápisy při narození svých dětí 5.2.1633 a 6.9.1636 v Jesenci tam mohl žít a pracovat jako podruh a tím byl nemajetný. Tehdejší seznamy usedlých, první z roku 1655, se týkaly soupisů majetku, ne lidí. Jesenec bohužel nemám příliš probádán, musím umožnit šanci i jiným. Podruh je od slova druhý, to však automaticky neznamenalo pořadí narození. Jeden sourozenec, často až ten nejmladší, to teprve až byli všichni vypraveni z domu, zůstal na rodné usedlosti patřící vrchnosti. Ostatní sourozenci dostali nějaké odstupné, a buď se přiženili, nebo přivdali s věnem na jinou usedlost a stali se čtvrtlámíky, pololáníky, celoláníky (ti měli hrubý grunt), nebo zahradníky. Ti na rozdíl od dnešních zahradníků nepěstovali pro jiné zeleninu, z pozemků vlastnili při chalupě jen zahradu. Později se jim říkalo chalupníci. Ti, kterým se nepovedlo dobře se oženit, sloužili jako podruzi u svého bratra nebo jiného hospodáře a u něj také zřejmě i nuzně bydleli do doby než si opatřili svoje obydlí. Podle několikerých soupisů usedlých, které jsem si prošel, v této době ani později až téměř do konce 18. Století ale nových domů moc nepřibývalo. Nejchopnější z podruhů si vrchnost vybírala k osazování poustek - pustých usedlostí, jejichž uživatel zemřel, nebo jako Jíra Konečný z Ponikve ze svého gruntu mezi rokem 1655 až 1657 "pro chudobu zběhl". Podobně pro dluhy k vrchnosti za povinně vyčepované pivo a kořalku, kterou jistě poddaní s chutí vypili, ale neměli čím zaplatit, zběhl v roce 1681 rychtář Jíra z Ponikve, ale také i ze Dzbele. To Matěj Valenta z Ponikve, rozmožil počet pustých míst tím, že v roce 1674 jen "oslepnul a gruntu nechal".
Úplné zmizení Jana jeho ženy Luciny a jeho potomků ze záznamů z panství i z farnosti lze vysvětlit více způsoby. Je možné, že všichni čtyři zemřeli ještě před zavedením první matriky úmrtí, takže už po nich dnes nenajdeme ani stopy. Měli k tomu dost příležitostí v hladomorech třicetileté války a při drancování švédskými vojáky, řádícími i na Konicku. Nabízí se tu však i jiné vysvětlení. Předpokládaný praotec rodu Jakub mohl mít svobodné řemeslo a starší Jan se vyučil a později se osamostatnil jinde - koupil, najmul kovárnu, nebo mlýn. Mohlo to být i daleko. Nevím jak je to pravděpodobné, ale žádného jiného Kubu, který by navazoval, jsem v této době v matrikách konické celé farnosti, která přesahovala hranice jesenského panství neobjevil. Rody Kubů z této doby jsou i na Mohelnicku, Olomoucku … Jejich napojení na náš rod pocházející z jesenského panství jsem zatím (2015) neobjevil.
A další sopurozenci Jakubových dětí? Určitě byli a jistě i v hojném počtu. Že by všechny zemřely, nebo se neoženily? I to se mohlo stát, není to ale až tak pravděpodobné. Vysvětlení může tkvět v tom, že v této době ještě nebylo zvykem používat stálá příjmení. Nebyla používána tak, jak to známe dnes. Byly to jen přezdívky vystihující dovednosti, povolání a jiné skutečnosti. Často byla nahodilá, v dokumentech té doby tak najdeme u jednoho člověka během jeho života i více příjmení, tak jak mu zrovna říkali, nebo je vůbec neměl, nebo nebyla uvedena. Na příklad v zápise křtu prvního zaznamenaného Kubu v právě založené první konické matrice jsou jeho kmotry Marek mlynář ladínský (ze mlýna pod Ladínem) a Kateřina, kovářka z Jesence. Příjmení byla uzákoněná patentem jako neměnná, ustálila se a stala dědičnými až v roce 1780.
To, že se žádní jiní Kubovi v této době v matričních zápisech celé farnosti nikde nenalézají, může být i z toho důvodu, že otec obou Kubů byl znám pod jiným příjmením. Jeho křestní jméno však bylo Jakub, hovorově Kuba, hanáckë Köba. Pavel a Jan byli tedy čí? Kubovi. Pro podobnou analogii nemusíme chodit ani daleko do historie. V Ponikvi si pamatuji Mařku a Pepina Libóroviho, Pepina Faktóroviho, kluky Lojzičkovy, Jenika a Pepina Pavlovy, kterým se říkalo Tentákovi. Všichni měli jedno společné - příjmení Zapletal, to se ale používalo jen pro úřední potřebu. Jako už docela velký kluk jsem něco vyřizoval a myslel jsem, že jsem u Tentáků a pantáta mi říkal, já nejsem Tenták, já jsem Zapletal. Slovo ten ták používal často a nevhodně jeho dědeček Pavel a tak jim to zůstalo.
Je více než pravděpodobné, že náš prapraděd Jakub měl hodně dětí, tedy i synů. Jestli jim bylo osudem přisouzeno jiné příjmení než po otci dnes už nezjistím. Zcela určitě však budou mezi svědky a kmotry na svadbách a křtech svých sourozenců a synovců Kubů a Kubi zase na jejich. Právě jména svědků a kmotrů bych měl ještě prověřit v matričních zápisech celého panství. S určitou mírou pravděpodobnosti bych tak mohl dojít k objasnění těchto věcí. Kmotry tedy náhradními rodiči, kteří měli v případě smrti rodičů zabezpečit děti, se stávali, pokud to bylo možné ti nejbohatší. Pro děti to bylo kmotrovství tehdy důležitou sociální institucí. Nejlepším řešením bylo, když to mohli být bohatí příbuzní. Chudému podruhovi by za kmotra jen ztěží šel cizí mlynář z vedlejší vesnice, který stál v hierarchii vsi nejvýše. U Janových dětí tomu tak bylo. Kdyby kmotroval každému chuďasovi, jistě by se brzy staral o pěknou kupu dětí a sám tak rozmnožil řady chudých. Proto Jan nemusel být chudým podruhem, když jeho dětem šli kmotrovat „svobodní“. I on mohl mít nějaké svobodné „řemeslo“, nebo i malou funkci na panství v Jesenci a později někam odešel i se svou rodinou. Je tu také možnost, že kovář, nebo kovářka i mlynář nebo jeho žena, mlynářka z Ladína mohli být jeho sourozenci. Je to fantazírování? Ne, jsou to možné kombinace, které mohly nastat. Je možné, že se vám budou jevit všechna tato tvrzeni o člověku, u něhož neznám příjmení a dokonce ani jeho jméno jako příliš odvážná. I mě se tato tvrzení zdají být odvážná, ale při pátrání v archívech jsem objevil i věci, na které by ve své fantazii nepřišel ani největší spisovatel. Podobných záhad mám v rodokmenu více, jen nevím, jestli mi k tomu byla přidělena dostatečná délka života, abych alespoň část z nich objasnil. Rozuzlení na nás může čekat v archivech a možná, že právě vy je tam objevíte.
V České republice žije 3.9.2015 celkem 1 599 mužů s příjmením Kuba, 1919 žen s příjmením Kubová a 7. Žen s příjmením Kubová a druhým přijmením.
v Olomouci 3.10.2015
Ing. Dalibor Kuba. autor většiny záznamů v tomto rodokmenu